Tady jsou zase nějaké pohlednice z cesty.
 
|
28.6. - 4.7.1997 - 749 km Kubálek Petr, Strnad Jiří, Strnad Jan (Kuba, Boháč, Pokai-Mu)
| |||
| Morskie oko 1410 m.n.m., Polsko, 1997 |
28.6.
Olomouc - Čadca - 140 kmOběd a pivo u obce Zašová. Kuba a Jirka odjíždějí na koupačku na přehradu Prostřední Bečva a já pokračuji ve stoupání k hraničnímu přechodu na Slovensko na Bumbálce. Během cesty mě zachraňuje Sachova studánka, kde prý je nejlepší voda na severní moravě. Počkám na kluky na hranicích a po pivu pokračuje dál. Spíme v lese na kopci kousek od Čadce se 140 km v nohách a je to docela dost na první den bez jakékoli předchozí přípravy (alespoň v mém případě).
29.6.
Čadca - Oravská priehrada - 72 kmTentokrát opět nemáme aktuální mapu Slovenska, a tak se dostáváme do místa, kde cesta po které jedeme končí a na jejím místě stojí přehrada. Chceme se alespoň podívat na hráz a tak následuje hrůzná cesta s kolem po 350 schodech hráz Novobystrické vodní nádrže. To ale ještě nebylo to nejhorší. Nádrž je na pitnou vodu, a tak je patřičně oplocena a dál nepokračuje žádná cesta. Jdu se zeptat hlídače na hrázi, jestli není odtud cesta dál a on (napřed mě skoro sežere jeho pes, který je uvázaný na příliš dlouhém řetězu, že skoro nestačím utéct)nás se slovy "Však máte horské bicykle..." pošle do protějšího svahu na lesní cestu. Tlačíme do kopce skoro kolmo vzhůru a Boháčovo kolo musí příjít pomoct tlačit i Kuba. Nakonec se s vypětím všech sil dostaneme na lesní cestu vedocí po vrstevnici kolem celé přehrady. Po pěti kilometrech sjíždíme na původní cestu a začínáme stoupat do kopce. K večeru dorazíme na Oravskou přehradu, kde při koupání vyhlížíme na horizontu vrcholky Vysokých Tater. Večeříme v místní restauraci a spíme na v lesíku na břehu s výhledem na vodní hladinu.
30.6.
Oravská priehrada - Ždiar - 103 kmRáno míříme ke hranicím do Polska. Máme trochu problémy při výjezdu ze Slovenska, celník se stále vyptává kudy jsme přijeli na Slovensko, my mu pořád tvrdíme že přes Bumbálku. Asi po 10 minutách mu vysvětlíme, že Bumbálka=Makov, a tak nás pouští dál. Naopak na polské straně je jen otevřená závora a nic víc. Sjíždíme do Zakopaneho v Polsku a zamíříme zpátky směrem ke Slovensku. Před hraničním přechodem je odbočka na jedno z největších ples ve Vysokých Tatrách - Mořské oko. Po zaplacení poplatku za vstup do národního parku (0,5 ZL = 10 SK) a vystoupání 10 km se ocitáme u nádherného výhledu na Mořské oko a okolní hory. Vede odtud cesta na Rysy z polské strany. Po náročném sjezdu mezi stovkami pěších turistů se vracíme na Slovensko. K večeru začíná pršet a my se uchylujeme k noclehu v TANAPu do hustého lesa obtěžováni tisícemi much, komárů a všelijaké havěti. Po setmění přichází další hrůza, protože přichází prava tatranská bouřka, která trvá až do čtyř hodin ráno. Ráno jsme mokří, pokousaní, ale naživu.
1.7.
Ždiar - Liptovký Hrádok - 91 kmSjíždíme do Tatranské Lomnice, kde bychom chtěli vyjet lanovkou na Lomnický štít - druhou nejvyšší horu Vysokých Tater. Bohužel velká lanovka jedoucí přímo na Lomnický štít má zrovna servisní den, a tak jedu jen s Kubou novou lanovkou na Skalnaté pleso (za 230 SK zpáteční). Nahoře je mlha, ale občas se protrhává, a tak vyhlížíme vrchol, na který vede lanovka bez jediné podpěry. Posléze ješte vyjedeme sedačkovou lanovkou (90,-) na Lomnické sedlo (2225 m.n.m.) a vydáme se na asi kilometrovou procházku po hřebenu. V botech pro nášlapné pedály to není žádná legrace. Při návratu se opět zhorší počasí a při jízdě sedačkou dolů málem zmrzneme. Po výjezdu z Tatranské lomnice si dáme oběd s pivem a ještě se chceme podívat na Štrbské pleso. Tam se už ale nedostaneme, protože začíná pršet. Následuje desetikilometrový sjezd v dešti a po zastavení nemůžu ani narovnat kolena. Prší až do večera, kdy hledáme kemp s chatkami u Liptovského hrádku, kde Jirka spal před několika lety. Po zajížďce jej nakonec objevíme. I když ještě není na sezónu otevřeno, nechají nás tu přespat v jedné již vybavené chatičce za 90,- SK na osobu. K dispozici jsou sprchy s teplou vodou a je to pro nás až moc velký přepych.
2.7.
Liptovký Hrádok - Banská Bystrica - 75 kmPo noci v bílých peřinách sušíme na slunci před chatkou všechny věci včetně spacáků z minulé noci. Kuba zjistí, že má ze včerejšího sjezdu v dešti úplně zničené zadní brzdové špalky. Dávám mu svoje náhradní, a Boháč vzápětí zjišťuje, že má v háji přední i zadní. Ve městě koupíme nové, vyměníme a vyjíždíme až k poledni. Ve stoupání začíná mít Jirka problémy s přehazovačkou. Následuje několikeré rozebírání a skládaní i následné brutální domlouvání, až je kolo opět pojízdné. Přejíždíme sedlo v Nízkých Tatrách - Čertovica (1225 m.n.m.) a sjíždíme před Banskou Bystricu, kde uleháme na kopci v lese.
3.7.
Banská Bystrica - hranice SR/ČR Velké Karlovice - 153 kmRáno dojedeme kousek do Banské Bystrice, kde strávíme asi tři hodiny prohlídkou muzea Slovenského národního povstání. K poledni se vydáváme na další cestu. Začínáme pěkně "tlačit na pilu" a vypadá to, že ještě dnes překročíme naše hranice. K večeru už stoupáme do kopce k hranicím. Po sjezdu do Makova si dáme v hospodě pivo a chipsy za poslední slovenské koruny a s "dřevěnýma" nohama se zvedáme od stolu. Teď už cesta vede jen do kopce k hranicím. Po přejezdu hraničního přechodu začíná pršet a tak po 5km výjezdu parkujem ve staré autobusové zastávce v pásmu nikoho na hranici SR/ČR. V noci je taková menší bouřka.
4.7.
hranice SR/ČR Velké Karlovice - Olomouc - 115 kmSjíždíme do Velkých Karlovic - nejdelší obce v ČR a míříme na Olomouc, kde jedinou "překážkou" v cestě jsou Hostýnské vrchy, které už byly proti předchozím jízdám v Alpách rovinkou.
P.S. Dva dny po našem návratu začalo pršet a skončilo to katastrofálními záplavami na celé Moravě.
Zdolané vrcholy:
Celkem ujeto 749 km.
